chovatelská stanice grifonků a brabantíků

Štěňátko se učí

05.09.2010 12:00

Když jsme si Stázku přivezli, bylo jí pět a půl měsíce.

Když byla ještě u maminky, bydlela na statku na vesnici, kde žila ještě spousta psů několika plemen. Co se soužití s pejsky týče, byla už zkušené a slušně vychované štěňátko. S lidmi měla taky jenom ty nejlepší zkušenosti, věděla, že u člověka najde zastání a oporu v každé situaci, a taky to nejlepší mazlení a skvělou zábavu. Základy pro spokojený život dostala Stázka dobré.

K těm základům se však štěňátko musí naučit ještě spoustu dalšího - a ne všechno jde vždy snadno. Stázinku jsme odvezli z jejího malého bezpečného světa "na dvorku" do velkého světa plného neznámých věcí. Rozumné štěňátko ve věku jako byla Stázka už ví, že musí být opatrné. Bylo toho na ni opravdu moc - město plné neznámých zvuků; auta, od kterých nevěděla, čeho se může dočkat; popelnice a různé další obludy, které potkávala. Dokonce i doma se objevovaly věci, které vypadaly hrozivě - igelitky; taška přes rameno kolikrát nečekaně sklouzla a výhrůžně se jí zhoupla přímo před nosem; oblékání bundy, to podivné máchání obrovskou věcí, jí připadalo jako příprava k něčemu strašnému. Stázčina důvěra v paničku byla naštěstí nezlomná. Nechala si postupně všechno ukázat, společně jsme si ty podivnosti osahaly, uvěřila mi, že se jí nic nemůže stát. Pomalu zjistila, že žádná z těch oblud jí neublíží, ani když si k nim sama čichne. Teď už je to odvážná dospělá fenka, a měli jste ji vidět, jak nedávno naprosto zásadně vynadala deštníku, když se před ní nečekaně rozevřel.

Taky jsme se museli vypořádat s nepříjemným průvodním jevem všech štěňátek - loužičky a hromádky se objevovaly i tam kde neměly. A tak jsme brali Stázku ven - po třech hodinách, po jídle, po spinkání, po... pořád. Pak už se to stalo, jenom když se zapomněla, nebo když to nestihla, ale i to pominulo. Už je všechno v pořádku - nakonec se to naučila stejně jako každý pejsek.

Úplně největší problém jsme měli s vodítkem. Obojek měla Stázka na sobě taky poprvé, ale ten jsme nasadili a bylo. Chvilku si ho drbala a pak už si ho nevšímala. S vodítkem to však bylo o něčem úplně jiném. To byla nenávist na první pohled; a já se obávám, že bude celoživotní.

Kontakt

Dagmar Schusserová

dasita@seznam.cz

Lipenská 32/2
370 01 České Budějovice
Czech Republic

+420 724 200 203

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode