Přijetí

Štěňátko v rodině! Taková radost!

No, jak pro koho. Zara vyslala velmi pohoršený pohled na toho vetřelce, pak na mne a odešla. Lehla si do pelechu a nepromluvila s námi jediné slovo. Já vím, že psy neumí mluvit, ale demonstrativně nemluvit umí perfektně. Co tu budu vykládat, ani piškot si od nás nevzala! Trvalo dva dny, než nás opět vzala na milost.

Štěně však jakoby neviděla, a to velmi důsledně. Stázka na zadních, sápe se Zarunce na ucho, ta je však neoblomná. V pelíšku si malá Zaru pořádně očuchá, pak se k ní přitulí - a nic. Po chvilce se Zara pouze znechuceně zvedne a svalí se kousek dál. Dokonce ani drzouna, co jí ochutnává granule, Zara neviděla. Vydrželo jí to čtrnáct dnů. Protože je ale dobračka, a nového člena do smečky jsme vybrali dobře, nakonec Stázku přijala. Splnily se dokonce i naše naděje, že se zas rozveselí a omládne. Zdá se, že když nejsou doma lidi, tak ji Stázka zaměstnává natolik, že smutnit vůbec nemá čas.

Reakce jednoho z našich dvou synů taky nebyla právě povzbudivá. "To je ale ošklivé! Snad nečekáte, že s tím budu chodit po ulici? Stázku venčit nebudu!" Pak zjistil nejenom to, že je Stázka strašně roztomilá, ale také že jeho kamarádům a kamarádkám se zas tak ošklivá nezdá a na ulici se dokonce ozývá "to je hezkej pejsek!". Došel tedy k závěru, že je tak ošklivá až je hezká a už se s ní muchluje zcela veřejně.