Jak to vypadá ve věku jednoho měsíce

Nádherně. Štěňátka jsou tak krásná a heboučká a slaďoučká, roztomilá a šikovná, a tak bych mohla pokračovat donekonečna.

Omezím se jenom na několik zásadních kroků vpřed v jejich nabitém programu poznávání života.

Začali jsme přikrmovat – od olizování prstu opatlaného kašičkou přes talířek přidržovaný pod čumáčkem se teď propracováváme k olizování talířku ležícího na zemi. Prý se to určitě naučí, všichni se to nakonec naučí, ale chvílemi to vypadá, že jejich nejoblíbenějším způsobem stolování zůstane už navždy olizování prstů. Bětušce chutná, je to na ní vidět, a na nový způsob stravování je nejšikovnější. Hned jak ten systém vylizování talířku pochopila, tak se přecpala a poblinkala. A do mojí bačkory! Stázka by nejraději pořád kojila, bohužel, její tělíčko všechno co dostane, přeměňuje na mléko a na Stázku nic nezbývá. Tak musíme kojení omezovat. Po pár dnech to pochopila i Stázka a už nenechává mrňata cucat pořád. Když se na ni sápou, a už je toho příliš, vrčením je od sebe vyžene. Zato jim začala nosit do pelíšku žrádlo, kdyby to bylo na ní, tak by přikrmování začalo rýží s kuřetem a suchým rohlíkem.

Taky si Stázka začala se štěňátky hrát, lehne si na přední, vystrčí zadek a nechá si okusovat vousy, pak do sebe šťouchají čumákama, packama, trochu je překulí... Když už jí to nebaví, tak odejde. A mrňousové si krásně vystačí, hrají si spolu, už tahají i hračky, a to nemluvím o tom, že hry a mazlení s nimi si užíváme i my, lidi.

Minulý pátek přišla obleva, tak jsem neváhala a vyvedla jsem štěňata na procházku. A za dva dny zase. Koukali, zkoumali, pobíhali... Stázka si jich moc nevšímala, asi si říkala, že když jsem je tam donesla, tak ať se starám.

Co ještě? ... Už se proběhla ve vaně v koupelně, měla kolem krku provázek a zdá se, že kadí zásadně, když nejsou v ohrádce. Bětka už dokonce absolvovala svou první jízdu autem.

A včera byla podruhé odčervena.