Jak k nám Stázka přišla

Už 13 let s námi žije irská teriérka Zara, strašně hodná, milá  a kamarádská fenka, což je vzhledem k jejímu plemenu malý zázrak. Irčani obvykle bývají docela ostří tvrdohlavci. V minulém roce se chování naší veselé a spokojené Zarunky změnilo - bývala smutná a při každém našem návratu domů jásala, skákala a kňučela, jakoby nemohla uvěřit tomu štěstí, že jsme ji neopustili. Samotu, ale i nekompletnost své smečky, prožívala až příliš a viditelně tím trpěla. Usoudili jsme, že s tím musíme něco udělat. Práci jsme opustit nemohli, děti školu taky ne, tak jsme začali přemýšlet, že bychom Zaře dopřáli nějakého společníka.

K dalšímu pejskovi se schylovalo i z jiné strany. Ke kompletnímu domovu podle mne patří pejsek i kočička. Do našeho bytu a k našemu stylu života se kočka opravdu nehodí - máme to vyzkoušené. Avšak teplé klubíčko v klíně, když se mi někdy povede zapadnout do křesla před televizi, to mi chybělo. Nějaký sladký plyšáček na muchlování.

Taky jsem viděla film Lepší už to nebude, s Jackem Nicholsonem a rozkošným pejskem Verdellem. Od té doby jsem na výstavách psů nezapomněla navštívit kruh grifonků a čas od času jsem prošla internet, jenom abych věděla jaká je nabídka štěňátek. Věděla jsem, že kdybych si náhodou, čistě teoreticky, jednoho dne pořizovala grifonka, byla by to bruselská fenečka. A také jsem zjistila, že v nabídce zdaleka nejsou pořád.

V této situaci, kdy ještě nic nebylo rozhodnuto, jsem zase jednou vyrazila na net podívat se, co je nového mezi grifonky. Našla jsem jednu bruselskou holčičku a váhala jsem jenom velice krátce. Kdo ví, kdy by se zase objevila další...  A Zarunku bychom vážně neměli nechávat samotnou... Samé rozumné důvody, že :-) 

A tak jsem na druhý den domů přivezla nového člena rodiny s urozeným jménem Amanda Helza. Stačilo se však podívat do jejích důvěřivých očí a bylo jasné, že je to naše Stázka.