Dokázali jsme to! - Nafotili jsme portréty.

Teď fotí prostě každý. Obvykle něco hezkého, co člověk potká, uvidí, přijde mu do záběru. Ale když vím předem, co přesně chci vyfotit a že by to mělo být k poznání a aspoň trochu ke koukání, tak je to úplně jiný level. Každopádně pro amatéra jako jsem já. Štěňata se strašně vrtí, pořád sebou melou, když spí, tak na nich není nic vidět, jsou z nich jenom černé chlupaté bochánky. Ta černá barva! Když už konečně ulovím záběr, který není rozmazaný, tak z rozkošných černých očiček, nosíku, vousků je jeden velký černý flek. A tak jsme dnešní dopoledne věnovali Focení s velým F. Odložili jsme mobily, vytáhli foťák, zvolili pozadí (bílá je prostě moc kontrastní, na barevném se ztrácí), dokonce přestěhovali lampu, abychom je nasvítlil. A je to lepší, fakticky lepší. Kdo to nikdy nezkoušel, tak uvidí normální nic moc amatérské fotky, ale kolik je za nimi úsilí...

Konečně jsme jim vybrali jména - Amigo (páleníček), Antonius (černý), Albus (náprsenka), všichni z chovatelské stanice Duhová mince. Ta je moje, konečně jsem to dokázala vyřídit. Není to složité, ale stejně, vyplňování formulářů a korespondence s institucemi není moje oblíbené. Ale na dnešek mám závazek - připravím papíry pro ČMKU, plemennou knihu, abych mohla zítra odeslat žádost o papíry, rodokmeny, průkazy původu, zápisová čísla a já nevím jak ještě všelijak jinak se tomu říká :-)

Amigo a Albus dnes váží 800g a Antonius 760g. Od soboty už je krmím v mléce rozmočenými granulkami. Po jedný jim je strkám do tlamičky, ohromně jim chutnají, ale moc neví, jak na to. Neumí si je vzít ani z ruky a když je mají před sebou, tak je nenajdou. Mají se ještě co učit. Běhat se už ale naučili perfektně a začínají si všímat jeden druhého a dorážet na sebe. Nainstalovali jsme ohrádku, tak můžou trénovat.

A tady jsou fotky Portréty